Mám úžasné rodiče!
ještě teď mě to naplňuje vděčností, když si vzpomenu, jak jsem o víkendu oznámila našim, že končím v práci, ba co víc, že se chystám na měsíc vyjet na Kostariku, vzali to úplně v pohodě, což jsem zas tak úplně nečekala, ale v co jsem každopádně doufala, a poslední dny předtím i věřila, párkrát si to představovala, jak jim to s klidným srdcem oznamuju, aby to oni zase mohli s klidným srdcem přijmout...bylo to pro mě důležité, důležitý krok na mé cestě, nechtěla jsem mít pocit, že odněkud nebo před něčím utíkám a za sebou nechávám zmatek nebo něco nedořešeného, ale cítím, že je ten správný okamžik pro to vydat se dál, proto to bylo tak krásně přijato, a já jim moc děkuji za podporu.....ani nevíte, jak moc jsem stála o přijetí, jako vždycky, a bála se nátlaku a přesvědčování, že je to blbost, ale nestalo se, posunuli jsme se dál, jsem připravena a pocit, že mám podporu rodičů mě hřeje v zádech, je to moc příjemné, a pro mě nové....hlavně proto, že nikdy předtím jsem se ani pořádně neodvážila vykročit za sebe, takhle vědomě, jít do rizika, do něčeho, kde si nejsem jistá, zda uspěju...